close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smrtelný omyl

17. ledna 2007 v 14:36 |  Povídky
Věřila, že tahle pohádka nemá konce. Věřila, že svého prince nikdy neztratí. Snila o jejich společném životě, o jejich budoucnosti..nemyslela na nic jiného, jen na něj. Naprosto si ji získal, byla by schopná pro něj položit život..tak moc pro ni znamenal. Když byla s ním, všechny problémy, všechny její starosti, jakoby odpluly a ona cítila jen ten hřejivý pocit u srdce. Byl ten pro ni ten pravý, věděla to! Byl úplně jiný než ostatní. Měl ohromné srdce! Poznala ho, když byla na dně, když chtěla všechno skončit, měla chuť vzdát se.. odevzdat svůj život a osvobodit se od vší té bolesti, ale on jí ukázal cestu.. daroval jí naději, lepší pohled na svět, každý den jí dával to, co tolik potřebovala - lásku! A i když nebyli zrovna spolu, jen myšlenka na něj ji dokázala vyčarovat usměv na její jinak bledé tváři. Odevzdala se mu, darovala mu nejen své srdce, ale i celý svůj život. Bez něj by pro ni stejně ztratil smysl. Stal se jeho nepostradatelnou součástí. Ale ublížil jí. Jediný člověk, kterého milovala jí ublížil. To jediné jí v tu chvíli znělo v hlavě. V srdci bolest a nenávist, v očích slzy a v ruce žiletku. Schoulená v rohu svého poskromnu osvětleného pokoje. Jediné světlo v pokoji - svíčka na stole.. to ona na ní vrhá to letmé světýlko. Odráží se od jejích hlubokých, prázdných očí. Klopí zrak k zemi. Nikdo tu není, ale i tak nechce, aby bylo vidět, že pláče. Plamínek svíčky mihotá stejně jako její plamínek v duši. Svítí málo, vítr z otevřeného okna si s ním pohrává. Chvíli to vypadá, že už zhasne a pak se opět rozhoří. "Nezhasínej, prosím." Zvedne dívka svou tvář, po které stékají slzy a zahledí se do svíčky. Uchopí svíčku do dlaní, horký vosk ji stéká po rukou. Drží ji pevně, jako by ta svíčka měla utéct a ona ji nechtěla pustit. Vidí v tom malém, mihotajícím se plamínku naději, vysvobození. Přemýšlí, jak moc ho miluje a co všecko pro ni znamenal. Dnes pro ní všechno skončilo. Tolikrát už se chtěla zabít a jizvy na zápěstích toho jsou důkazem. On jí vždy pomohl zpátky, ale dnes je rozhodnuta to udělat. Viděla ho, jak objímá jinou. Proč jí to udělal? Věděl, že ho miluje. Nechtěla se dál ptát.. Co ale nevěděla, bylo, že ta, co objímal, byla kamarádka, že mu pomáhala vybrat prstýnek pro ni. On šel za ní v ruce krabičku s prstýnkem a kytičku bílých kopretin. V srdci radost a touhu spojit navždy svůj život s jejím. Mobil oznámil známou melodii příchozí zprávu. Byla od ní. Netrpělivě si jí přečetl, ale to, co v ní stálo mu vehnalo slzy do očí. "MILUJI TĚ a proto tě opouštím.." A ona? Zarývala žiletku hluboko do zápěstí. Necítila bolest, kterou jí způsobilo to malé ostří. Cítila jen bolest ve svém srdci. Plamínek jejího života se zmenšoval s rostoucí kaluží krve z jejích žil.. Pozorovala tu rudou kaluž a doufala, že teď najde tu vytouženou svobodu. Umírala ve smutku a bolesti a hlavně sama a zbytečně.. A On? Nechápal, co se děje. Stoupal po schodech vedoucích k jejímu bytu, ale neměl sílu zazvonit. Přemýšlel, co udělal špatně. Proč ho nenávidí? Proč ho chce opustit? Posadil se na zem a opřel se o dveře. Nevěděl, proč to napsala a ani to, že ona za těmi dveřmi umírá.. Plamen svíčky sfoukl vítr z otevřeného okna ve stejný moment, kdy naposledy vydechla..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.