Ztracíš se mi jako mlha v dáli,
přál bych si, aby nademnou svatí stáli,
sílu a odvahu mi dali,
však poslední dobou naději mi brali,
cítím, že tě lásko ztrácím,
jak opilý koráb se potácím,
sny jako mrak černý,
brou v mé hlavě tak pilný,
slzy kapají na zem se silou medvědí,
proč to dělají, to moc dobře vědí,
v pocitu nejistoty sám sebe užírám,
málokdo dokáže pochopit co zrovna prožívám,
pro mne není jiného rozsudku,
než prožít svůj život ve smutku,
žíla jež plná je krve,
ruku naříznout pak úleva nastane,
cítím, že se temnota blíží,
stáhne mne dolů a nevyjdu živý...
autor: Maar